Antonio Ligabue (18 prosince 1899 - 27 května 1965; narozen Antonio Laccabue) byl italský malíř. Byl jedním z nejvýznamnějších naivních umělců 20. století.
Narodil se v Curychu ve Švýcarsku 18. prosince 1899 Elisabettě Costové, rodačce z Cencenighe Agordino, a pravděpodobně Bonfigliu Laccabueovi (pravá identita otce je stále neznámá), pocházející z Reggio Emilia. Jeho matka Elisabetta a tři bratři zemřeli v roce 1913 na otravu jídlem.
V roce 1942 si malíř změnil příjmení z Laccabue na Ligabue, pravděpodobně kvůli nenávisti vůči svému otci, kterého považoval za vinného z uxoricidu své matky. V září 1900 byl svěřen Švýcarům Johannes Valentin Göbel a Elise Hanselmann. Začal příležitostně pracovat jako farmář a vedl toulavý život. Po hádce s pěstounkou byl hospitalizován na psychiatrické klinice.
V roce 1919, po stížnosti Hanselmanna, Ligabue byl vyloučen ze Švýcarska. Z Chiasso byl přestěhován do Gualtieri v provincii Reggio Emilia, vesničce původu adoptivního otce, ale protože neuměl ani slovo italsky, pokusil se vrátit do Švýcarska.
Ligabue žil s podporou Městského hospice žebráků. Malovat začal v roce 1920. V roce 1928 se seznámil s Marinem Mazzacurati, který ocenil jeho umělecké schopnosti a naučil ho používat olejomalbu. V těch letech se Ligabue věnoval malbě a dál se bezcílně toulal podél řeky Pád.
V roce 1937 byl hospitalizován v psychiatrické léčebně v Reggio Emilia kvůli sebemrzačení. V_roce 1941 mu Andrea Mozzali pomohl dostat se z psychiatrické léčebny a přivítal ho ve svém domě v Guastalle poblíž Reggio Emilia. Během druhé světové války Ligabue sloužil v italské armádě jako tlumočník pro německé jednotky. V_roce 1945 byl po zbití německého vojáka lahví internován v_psychiatrické léčebně a zůstal tam tři roky.
V roce 1948 začal intenzivněji malovat a začali se o_něj zajímat novináři, kritici a obchodníci s uměním. V roce 1957 se Severo Boschi, novinář v novinách Resto del Carlino, a fotograf Aldo Ferrari vydali do Gualtieri, aby se s ním setkali. Výsledkem byla aktuálně nejznámější fotografie Ligabue.
V roce 1961 se jeho první samostatná výstava konala v galerii La Barcaccia v Římě. Měl nehodu na motorce a následující rok ho postihl paralýza. Guastalla mu věnoval velkou retrospektivu v roce 1963. Nyní nemocný, požádal o přijetí v katolické církvi a krátce poté, co byl pokřtěn a biřmován, Ligabue zemřel v Gualtieri dne 27. května 1965.
V roce 1965, po jeho smrti, se v rámci devátého římského Quadriennale konala retrospektiva jeho díla.
FILMOTÉKA (recenze z CSFD)
Ligabue (film z roku 1978)
Bolestný příběh nevšedního umělce, vysmívaného a obávaného outsidera. Divoký, nepředvídatelný, posedlý svými démony maloval Antonio Ligabue fascinující obrazy a niterně pronikavé autoportréty. Film přibližuje život citlivého, instinktivního malíře, který byl naprosto imunní vůči jakémukoliv ovlivňování a napodobování. Flavio Bucci, díky svému bizarnímu zjevu s až zarážející podobou v roli Ligabue, vyráží dech svým vynikajícím hereckým výkonem. Film provází emotivní hudba Armanda Trovajoli, který použil v jedné expresivní scéně i skladbu od Pink Floyd (Sysyphos, Part4).
Hidden Away (film z roku 2020)
česky Chtěl jsem se ukrýt
dosti specifický film. Ale už se stává ,že v dějinách umění se vyskytují jedinci ,kteří jsou postiženi nemocemi ale v umění jsou génii. Jen mi chyběly delší záběry na obrazy. Jako když v galerii máte čas studovat detaily. Tady nabídli jen celek. Fantastická kamera s citlivým snímáním světla a stínů. Záběry, ve kterých se Toni řítí krajinou na motorce byly samy o sobě uměleckým dílem. Píseň, která zazněla na konci snímku v závěrečných titulcích, byla opravdu pro fajnšmekry.
